Vyhledat
  • Zdenka Ds

Jak jsem se naučila (do)mluvit šesti jazyky

Aktualizace: srp 1

Hodně lidí se kterými se setkávám si myslí, že mám na jazyky nadání.

Pravda bude spíše v tom, že v některých zemích jsem jen těžko hledala s lidmi společnou řeč - doslova, a tak jsem se ve snaze dorozumět se musela tu jejich naučit.

Jako mnozí, jsem se s cizím jazykem poprvé setkala na prvním stupni základní školy v rámci povinné výuky angličtiny. Opravdu jsem se ji ale začala učit až potom, co jednou naši učitelku navštívila její kamarádka z Londýna.

Bylo mi tehdy devět let a fakt, že těm dvěma když si povídají najednou nikdo nerozumí mne fascinoval. Jako dítě jsem to chápala tak, že s novým jazykem je to jako vytvořit si celý nový svět. Když se na to zpětně dívám, nebylo to tak daleko od pravdy. Každý jazyk má totiž v sobě zakódované jiné smýšlení a kulturu.

Ve snaze jinému jazyku porozumět, musíme často přijat i způsob kterým lidé jež jím mluví přemýšlí.

Dalším jazykem který jsem se musela naučit byla krátce po maturitě němčina, protože český kolega který mi měl na recepci ve Wiesbadenu měl pomoci musel brzy po mém příjezdu odcestovat. Další kolegyně mluvila německy a španělsky, ale ne anglicky. Jazyk jsem se tenkrát naučila přesně tak, jak se učíme ten náš mateřský: Máma ukáže na stůl a řekne "stůl"... potom si maminka posadí dítě na stoličku a řekne "hačí".

V budoucnu jsem pak zjistila, že přesně tato metoda naslouchání a opakování je pro mě asi nejlepší a nejrychlejší. Umět číst a psát už pak přijde samo - většinou, pokud ta země nepíše kliky háky jako arabština nebo znaky jako japonština, to už se pak člověk učí všechno odznovu. Německo bylo pro mne prvním místem které bylo takové multikulturní. Krom toho, že jsem poznala spoustu nových lidí, probudila se ve mě touha poznat nejen jiné řeči, ale i jiné země. Místo toho tedy, abych po prázdninách nastoupila na vysokou a omezila tak cestování jen na hlavní prázdniny, přijala jsem raději pracovní nabídku v Girne na Severním Kypru. I tam jsem se jako delegát brzy musela naučit turecky. Velmi těžko jsem se totiž s angličtinou domlouvala už jen na hotelích, natož mimo ně. Mimo recepci například už byl problém číšníkovi vysvětlit, že host si přeje vegetariánskou stravu a volat si v takových případech na pomoc chudáka recepčního nebylo časově úsporné. Severní Kypr má množství universit kam chodí mladí z různých částí Turecka studovat. To mě zase vystavilo nejen turečtině ale i jejím dialektům ještě předtím, než jsem si Turecko v průběhu následujících let mohla procestovat.

Roku 2008 jsem shodou náhod skončila v malém městečku Moret Sur Loing ve Francii. Právě turečtina byla mou záchranou vestou pro překlenutí prvního období po přicestování.

Dostalo se mi tenkrát na pár měsíců ubytování zdarma a ČR byla navíc právě čerstvým členem Schengenu. Proč to nezkusit? Hned druhý den jsem si tedy našla večerní brigádu v místní turecké restauraci a přes den studovala francouzštinu pomocí kazetových pásek a knih. Bohužel, tímto stylem mi to moc nešlo, a tak abych se řeč naučila rychleji, zapsala jsem se do kroužku capoeiry kam chodila tamnější omladina.

Asi po měsíci skončila návštěva úřadu práce nečekaným úspěchem a hned na druhém pohovoru jsem paní tak pobavila svou snahou, že i když jsem ještě neovládala francouzštinu plynule, okamžitě úřadům ohlásila že mě musí přijmout, protože "potřebuje" česky mluvící osobu. V třiadvaceti letech jsem mluvila turecky, španělsky, německy, francouzsky a anglicky. Chybělo už jen se někde zaměstnat na déle než na turistickou sezónu a trochu se usadit. Najednou jsem se tak ocitla v Bratislavě, kde v IBM hledali někoho s turečtinou. Jelikož jsem byla opět součástí velmi různorodého týmu, mohla jsem nadále pokračovat v konverzaci i jinými jazyky, které jsem se bála, že jinak zapomenu. Časem jsem si z těch které ovládám nejlépe, udělala znalostní zkoušku abych mohla soukromě tlumočit. Po letech se mi dokonce podařilo najít universitu, která nabízela skládání zkoušek kdekoli na světě v rámci jejích edukačních center. Byla to pro mne průlomová zkušenost. Dříve jsem totiž dělala jinou universitu dálkově, ale bylo nutné se o víkendech dostavit přímo do učebny. Jeden semestr, kdy mě práce poslala na půl roku do Istanbulu, jsem doslova dokončila přes Skype. Další semestr kdy jsem pro jistotu skončila až v Indii jsem to ale mohla rovnou zabalit.

Nemíním tady dělat reklamu, ale jestli máte někdo podobný problém, že vás život často zavane úplně někam jinam, tak např. University London pošle učebnice poštou, výuka je online a zkoušky se během studia dají dělat kdekoli po světě ve vyhrazených zkouškových centrech. Doslova kdekoli na světě... Jak čas běží tak už se podobných řešení dá najít více, ale já jsem tenkrát objevila právě tuto konkrétní školu.

Díky relokaci do Indie se k mé nutné jazykové výbavě přiřadila Hindština. Mým novým domovem Goa, mluvím proto i jedním z místních jazyků: konkánština. Ta je sice z globálního hlediska celkem zbytečná, ale ty rozzářené tváře starousedlíků když na ně najednou promluvím jsou za všechno. Oficiálně by se tu měl člověk domluvit i jen anglicky, ale častokrát to není úplně pravda.




14 zobrazení