Vyhledat
  • Zdenka Ds

Příběh slepého kuřete a zrna

Aktualizace: srp 1

Jednou jsem byla zavolána do firmy v Praze, že jim odchází Turek z jejich oddělení a potřebovali by aby jim někdo přišel přeložit pracovní materiály do angličtiny. Byla to jedna ze zajímavých zkušeností celkově. Když jsem dorazila na místo, zjistila jsem, že materiál k překladu vlastně neexistuje. Bylo mi vysvětleno, že mám specifické procesy vyzvědět od odcházejícího dotyčného, a zapsat je do angličtiny. Dotyčný mě ovšem bral jako úhlavního nepřítele. Kolaboranta s jeho nepřítelem - zaměstnavatelem. Čiže mě přehlížel jako širé lány a jel si dál své blues s přístupem: běží mi výpověď a kdo mi co může i když nic nedělám? Já tu nejsem, jsem jen duch. Otočila jsem se o 180 stupňů kde seděl další kolega z Baku, který občas tomuto raněnému vojínovi na poli korporátních bitev pomáhal. Když jsem ho požádala o nějaké materiály, bez toho aby se jen mým směrem podíval, šmahem shrnul ze stolu kupu papírů a zavrčel, že si mohu prohlédnout tyhle. Nejen že jsem kolaborant s nepřítelem, jsem navíc i žena. Strávila jsem v zemích s touto mentalitou tolik času, že mě to ani nepřekvapilo, ani neurazilo, ale věděla jsem že musím změnit taktiku. Mohla jsem to tenkrát odpískat a říci všem že bohužel, má úcta, těšilo mě.

Byla jsem pozvána k překladu, ne k dolování informací z dvou zarytých chlapců.


Jenže na druhou stranu mě ten stávající problém zaujal. Přece to nevzdám. Navíc díky jistým, obdobným situacím v minulosti, jsem měla určitou představu jak se s nimi dál bavit tak, aby mě vyslyšeli. Kdo chce s vlky býti, musí s vlky výti. To že nosím kostýmek a blbě se usmívám... Byli jsme sice v mé domovině ale na půdě kanceláře jsem byla zpět v té jejich.

Musím jinak. Řekla jsem si. Nadechla jsem se tedy a spustila jsem základní vyjadřovací technikou všech puberťáků světa, kterou se člověk i v pozdějším věku naučí, když je věčně obklopen studenty, co si myslí, že ta bledá tvář tam někde v rohu na gauči jim stejně nerozumí.


"Táhněte oba do háje, mě to tu baví asi tak jak vás dva. Já tu mám dělat nějakou práci a né se handrkovat s dvěma blbečkama. Když vás to baví, pokračujte, jinak mi polibte zádel. PS: nezabíjejte poslíčka". Samozřejmě je to velice slušný přepis toho než jaký byl originál, ale zjistila jsem že tenhle nezvyklý přístup může často prorazit díru i do tvrdé lebky v situacích kdy by byl člověk prostě ignorován. Oběma nejprve vylezly oči z důlků, potom se rozesmáli a následně jsme šli spolu na oběd. Zjistili totiž, že jsem vlastně jeden z nich.

Stali se z nás během toho období dobří kamarádi, a jeden z nich mne tenkrát inspiroval abych se po šesti letech vrátila zpět k turismu. Neustále mi opakoval, že jsem blázen se s tou jazykovou výbavou zahrabávat mezi papíry. Spojil mne s pár kontakty, vzal mě s sebou na pár akcí organizovaných pro cizince v Praze ať mám představu jak to funguje nyní... a tak jsem po skončení projektu naběhla do Tyrkysu pro patřičný certifikát, popadla mé toulavé boty a dala pá.

Když jsem dělávala do turismu před a po maturitě jako mladá holka, byly požadavky k založení vlastní cestovní agentury nebo ke zprostředkování služeb v turistickém ruchu zcela jiné a velmi byrokratické. Stačilo však počkat si pár let a svět se změnil.

Dnes mám malou s.r.o, cestuji všude po světě a dělám přesně to, co mě baví.







6 zobrazení